Fanarty č.2: Sherlock BBC

11. července 2014 v 19:03 | The girl who comes late |  Kresba, malba, DIY atd.
Zdravím, přátelé, opět další dávka fanartů.
Tentokrát to bude speciálně pouze Sherlock, ale nejdřív bych vám všem strašně ráda poděkovala za vaše komentáře, jste všichni strašně moc milí :)
Taky moc děkuju své sestřičce Scrat, která mi udělala reklamu a zrovna mi beta-readuje povídku s osmým Doktorem, která by se zde měla co nevidět objevit :)

Zde máme rychle načrtnutého Sherlocka, který se souží svou touhou po dalším případu. Chudinka malej.

Jednoduchý portrét paní Hudsonové na svatbě Johna s Sherlockem Mary.

Portrét Sherlocka tuší. (Kreslení těch vlasů jsem si opravdu užila, to musím uznat.)

Roztomilá scéna s Sherlockem a Molly Hooperovou převedená do podoby ilustrace. Výrazy Loo a Benedicta mě nikdy nepřestanou fascinovat. A štvát zároveň, protože se špatně kreslí.

Sherly Holmesová a Joan Watsonová.
Níže je lepší verze. Napadlo mě, že bych mohla udělat komix se Sherly a Joan (fem!lock). Stáli byste o to? :)

Tady je můj nejnovější (a nejbarevnější) počin. Nasvícený Sherlock v cirkuse (který jsem nenakreslila :D) z epizody The Blind Banker.

A tady je další Sherly a Joan (ještě to není úplně hotové). Děkuju za podporu a nashle u dalších článků :)

 

Co jsem zač

4. července 2014 v 13:50 | The girl who comes late |  BTW
  1. Je mi patnáct a jsem narozená ve znamení Býk.
  2. Mám dvě mladší sestry. Obě jsou většinou fajn.
  3. Jsem nezadaná a vždycky jsem byla. Jen jednou jsem měla to potěšení vyrazit si s jistým mladým 'mužem' do vyhlášené restaurace zvané KFC. A pokud láska vypadá tak, jak jsem ji zažila, tak vážně děkuji, nestojím o další.
  4. Jsem docela malá, mám soví/orlí nos a nosím brejle jako má desátý Doktor. No prostě ideál krásy. Ale naučila jsem se s tím žít a svoje brejle i pitomý nos mám ráda. Většinou.
  5. Jsem dost plachá, zvlášť pokud se mám setkávat s novými lidmi. Na mém psaní se to ale většinou nijak neprojevuje.
  6. Nemám tušení, co budu v budoucnu dělat za povolání. Ale rozhodně nechci, aby to bylo něco, kde se musí hodně komunikovat s lidmi.
  7. Jednou bych chtěla vyrazit na cestu kolem světa.
  8. Strašně ráda čtu, sleduju filmy a různé seriály. Tohle vám sice napíše asi každý bloger, ale no co už.
  9. Dřív jsem tvrdila, že na mi na mém vzhledu nezáleží, ale není to pravda. Dost mi záleží na tom, jak se oblékám, protože tím dávám najevo, co si myslím a jak se cítím.
  10. Jsem katolička a omezená vegetariánka (jím pouze některé ryby a na přání našich si i občas dám kuřecí).
  11. Mám problémy s časem. Všude chodím pozdě a neumím si nic naplánovat. Snažím se s tím něco dělat, ale zatím mi to moc nejde. Je to asi má druhá nejhorší vlastnost.
  12. Jsem hodně náladová (což bych asi označila za svou nejhorší vlastnost). Normálně jsem dost klidná a rozumná, ale když mám blbou náladu, dokáže mě rozčílit/rozbrečet úplně všechno. (A všechno si moc beru a chovám se jako úplný idiot.)
  13. Miluju hudbu. Zkouším i zpívat, ale popravdě, je to dost bída. Nejradši mám Imagine Dragons, Green Day, MIKU, Coldplay, Linkin Park, Queen, steampunkové kapely, různé písničky z muzikálů a soundtracky.
  14. Miluju černý čaj, švestky, kukuřici, mrkev, sušenky a čokoládu.
  15. Líbí se mi steampunk. A věci z viktoriánské doby. A móda z 50. a 60. let. Zkrátka mám slabost pro historické věci.
  16. V září 2013 jsem nastoupila na gymnázium a zatím jsem tam spokojená.
  17. Jsem hodné líná. Nebýt mých přátel a rodiny, jsem celý den zalezlá ve své noře. S tím taky souvisí moje láska k spánku. O víkendu jsem schopná prospat celý den.
  18. Jsem totálně nemožná na všechny sporty a přírodní vědy. Což je škoda, protože třeba tanec a fyzika mě docela baví.
  19. Občas neumím správně sformulovat svoje myšlenky, takže když mě pak někdo nepochopí, je z toho hrozný trapas.
  20. Jsem ráda, pokud si to někdo přečetl až do konce. Pokud se tu někdo takový najde, posílám mu imaginární obětí :)

Fanarty č. 1

2. července 2014 v 20:10 | The girl who comes late |  Kresba, malba, DIY atd.
Zdravím po velmi dlouhé době :)
Moc se omlouvám, že jsem neodpověděla všem, co jste komentovali. Jsem vám za to vděčná a hodlám vše v nejbližší době napravit. Pracuju teď na všemožných článcích a než je dokončím, máte tu zatím ukázky z mých fanartů.

(Tady je portrét Dobbyho na přání Scrat. Malovala jsem to o Vánocích 2013)

Rise of the Cybermen, Doctor Who S02E05


Weeping Angels, Doctor Who

Irene Adlerová (Lara Pulver), Sherlock BBC

Rose Tylerová (Billie Piper), Doctor Who

Tak, to je protentokrát asi všechno. Mám toho víc, ale to až příště. Jestli máte zájem o další fanarty, tak mi pište do komentářů :)

The girl who comes late
 


Dobročinnost?

19. ledna 2014 v 20:11 | The girl who comes late |  Pseudo-filozofické kecy
Ahoj, zdravím všechny, kteří zavítali na můj blog :)
Poslední dobou jsem měla takovou trochu filozofickou náladu a tak jsem se rozhodla napsat menší úvahu o pomáhání si mezi lidmi. No, odmalička mě učili, že lidé si mají pomáhat. I svým nepřátelům máme pomáhat. Jsem dojímavý typ, takže mě vždycky dostane, když si lidé, od kterých byste to nečekali, začnou v krizové situaci pomáhat. Například úplně skvělá byla pasáž v knize Můj příběh:Zákopy (napsal Jim Eldridge), kdy vojáci bojují na frontě a zrovna nastane Štědrý den. Přestane se bojovat a ti, co za normálních okolností stojí proti sobě, si posílají dárky jako je alkohol nebo cigarety a pak si zazpívají Tichou noc v němčině i angličtině, každý svým rodným jazykem. Ta kniha vypráví o 1. světové válce a tohle se prý skutečně stalo. (I když... no fajn, druhý den už zase bojovali proti sobě, ale proč si kazit hezkou myšlenku, že.)
Zkrátka, je hrozně hezké, když si lidé pomáhají a i nepřátelé na život a na smrt na chvíli odloží zbraně, takže už dlouho si pohrávám s myšlenkou, že bych v budoucnu dělala něco, čím bych pomáhala lidem. Chápete, cestovat po světě, pomáhat chudým, chránit životní prostředí a takové ty věci. Měla bych aspoň jistotu, že mě ta práce bude naplňovat a připadala bych si užitečná. Nedávno jsem ale zažila něco, co mě donutilo ty mírumilovné plány ještě zvážit.

Vždycky jsem se považovala za hodnou a ochotnou osobu(hlavně proto, že mi ostatní pořád vtloukali do hlavy, že když budu pořád zbytečně přelaskavá jako dosud, někdo toho zneužije, teď ale chápu, že zbytečně přeháněli). Ale díky téhle nové zkušenosti chápu, kdo jsem doopravdy. Zbabělec.

Stála jsem na zastávce autobusu se svojí kamarádkou a protože byla nemocná, chtěla jsem ji trochu rozveselit a dala jsem jí půlku své tatranky (technicky vzato, ona to vlastně žádná tatranka nebyla, nevím přesně jak se to jmenuje, ale vypadá to jako velký oplatek ve tvaru trojúhejníku a uvnitř to má čokoládovou náplň a tím, že v balíčku byly ty trojúhelníky dva,... ono to vlastně ani nehraje roli, zase odbíhám od tématu...). Prostě jsme tam stály a jedly ty oplatky nebo co, když šel zrovna okolo jakýsi muž. Vypadal, že je na tom dost bídně. Měl zarudlé oči a procházel se tam po té zastávce. Mohl to být bezdomovec. Nebo jenom člověk, co se dostal do problémů.

Jak už jsem se zmínila, kámoška byla nemocná a hlas jí přeskakoval do neuvěřitelných výšin. Takže zrovna když šel ten člověk okolo, něco na mě vykvikla, on po ní hodil takovým tím What?! pohledem a já vyprskla smíchy. On se zastavil a soudě podle jeho výrazu, myslel si, že jsem se smála jemu. Podíval se na naše oplatky a řekl něco jako ,,Dobrou chuť."
My jsme na to reagovaly slovy díků. Obrátil se na kámošku:,,Jste nachlazená?" Ona to potvrdila. ,,No jo, já taky." Chvilku tam ještě stál a koukal na ty naše 'oplatky'. Pak šel dál. My jsme pokračovaly v rozhovoru. Po pár minutách chůze po zastávce nás opět oslovil s dotazem, jestli náhodou nemáme dvacet korun. Obě jsme to popřely, přestože v mé peněžence by se jistě nějaká ta dvacka našla. Tak jen pokýval hlavou a šel dál.
Po chvíli mi to začalo vrtat hlavou. ,,Asi jsme mu měly něco dát, co?"poznamenala jsem.
,,Jo, to asi jo."

Doma jsem o tom přemýšlela a došlo mi, že nemusím jet nikam do zahraničí, abych pomáhala lidem. Měla jsem před sebou možnost a promarnila jsem ji. Lidi, co nás potřebují jsou všude.

Na druhou stranu ty peníze (kdyby nakonec nějaké dostal) mohl taky utratit za chlast nebo tak... Ale není to koneckonců jeho věc? Asi se jen snažím zaplašit ten provinilý pocit.

Babička mi pak na základě jiné události řekla toto:,,Vždycky se vyplatí lidem pomoct. Na tom, co udělají s tvým darem, nezáleží. Hlavní je, že ty budeš mít dobrý pocit, protože jsi udělala něco správného. 'Tam nahoře' se to všechno počítá."


Jsem z toho rozpolcená. Co si o tom myslíte vy? Stalo se vám někdy něco podobného? Je lepší přispívat do různých organizací nebo obdarovávat konkrétní lidi? Za každý komentář budu vděčná :)

The girl who comes late

Pro pořádek

17. ledna 2014 v 22:51 | The girl who comes late |  BTW
Takže. Už je to nějaký ten pátek, co jsem zveřejnila poslední článek a myslím, že nastal čas se tomuhle blogu začít trochu víc věnovat. Tenhle blog původně vznikl za účelem zveřejněním jisté povídky. Mám ji v hlavě už víc než rok a pravděpodobně bude velmi dlouhá. Spustu detailů jsem ale ještě nedořešila, takže než ji zveřejním, bude to ještě nějakou chvíli trvat.

Dříve se zde sice objevilo pár článků, ale nejsou nic extra. Ty básničky jsem původně chtěla i vymazat, ale nakonec je tu nechám, aby se alespoň trochu dal sledovat nějaký ten pisatelský vývoj.

Za onen čas, co jsem se tu neukázala, jsem se trochu změnila, takže i články by měly být delší a lepší (snad).

Taky mám nápad na několik povídek (hlavně fanfiction), takže se je pokusím sepsat a zveřejnit. Budu se snažit upravit i design.

Co nejdřív by se tu měla objevit nějaká moje pseudo-filozofická úvaha a také fanfiction na Harryho Pottera a Doctora Who: Princ a Doktor.

Doufám, že si můj blog najde alespoň nějaké čtenáře. Předem děkuju za každý komentář :)

The girl who comes late

Vzmuž se, český národe...!

25. května 2013 v 20:05 | G.W. |  Téma týdne
Na téma týdne(TT) zatím moc nepíšu, ale téma Miloš Zeman se (ať už chceme nebo nechceme) týká nás všech. Možná si pamatujete tu euforickou náladu na začátku roku. Většina z nás (aspoň teda podle mých dostupných zdrojů) to docela prožívala. Nosili jsme placky, plakáty a vedli jsme nekonečně dlouhé debaty o svých favoritech a jejich protivnících. Ale v závěru mi jaksi došlo, že český národ je rozpolcený. Na mladé a staré. Na chudé a bohaté. Na vlastence a ,,mezinárodně myslící". A pak to skončilo. Osobně nevím, proč to dopadlo tak jak to dopadlo, protože ten souboj vypadal docela vyrovnaně.
Ale v naší matičce zemi se toho zas tak moc nezměnilo. Zase se o nás v zahraničí nelichotivě mluví. Zase jsme pro smích. Zase jsme nespokojení. Nejsem ten typ člověka, který by zveřejňoval svoje názory, ale na Miloši Zemanovi mi hrozně vadí jeho vztah k reportérům(novinářům). Jsou to přece taky lidi, navíc jen dělají svou práci, která navíc nepatří k těm nejlehčím(i když prezident taky není úplně lehký povolání...). Ale volbu lidí už nejde změnit, takže nám nezbývá než doufat, že... no, zkrátka, že bude všechno dobrý. Vzmuž se, český národe, máš být na co hrdý!

Staré básničky II.

8. května 2013 v 12:23 | G.W. |  BTW
Zdarec! Tady je pokračování mých rýmovaných úletů(protože básně se tomu říkat nedáUsmívající se). Konkrétně tahle vzešla z hluboké deprese. Snad nezklame ani neurazíUsmívající se.


Zachraň nebo zemři

Pořád se snažíš zachránit svět,
činy se slily do ubohých vět.
Svět hrdě chráníš před temnotou,
sama sebe pak před samotou.
Jsi příliš slabá na oboje,
na vítězství jen malá naděje.
Sama se nepostavíš proti nim,
neselžeš, když budeš s Ním.
Všichni ho znají, jen ne ty
a když nastane čas odvety,
bude třeba síly spojit,
vlastní šrámy rychle zhojit.
Každý přinese oběť svou,
i ty, sžíraná samotou.
...
Zachraň nebo zemři, zemři nebo zachraň,
hrdinkou a obětním beránkem se tak staň.
...
Osud je ti předepsán, ikdyž o tom nevíš,
oheň, mír a vítr tě vytáhnou výš.
...
Mezi sebou a lidstvem se nemůžeš rozhodovat,
je vůbec někdo, kdo to zvládne udělat?
Jen vydrž chvíli, stačí dveře otevřít,
pomoc je na cestě, ví jak to rozluštit.
...
Tohle naše čtvrt dlouho nezažila
a když tonoucí se chytá stébla,
my jdeme proti silám temným,
pro mír s tímhle plánem věrným,
nechte nové spory být,
ty staré jdeme vyřešit.
...
A se slavnostní přísahou,
hrdě plujeme oblohou,
mírem a větrem poháněni,
tebou před smrtí ochráněni.

Další brzy...

Staré básničky I.

7. května 2013 v 21:41 | G.W. |  BTW
Zdarec! Dneska jsem se trochu hrabala v minulosti(čili jsem otevřela jeden ze svých beznadějně přeplněných šuplíků) a rozhodla jsem se podělit s vámi o některé z mých básniček, z nichž většina pojednává o fiktivní Břečťanové čtvrti. Psala jsem to minulý rok, v období totálního citového zmatku a melancholických nálad. Snad mi prominete, že jsou vážně jen amatérské a některé věci v tom jsou docela nonsens Usmívající se.




Na louce si vítr se stébly pohrává,
visící prádlo nám z balkonu mává,
vše v jedné větě plazivý břečťan volá,
je někdo na světě naivnější než já?
...
Věřím na cestu časem,
anglickou lady a šálek s čajem,
věřím na lásku, na lásku k člověku,
ta mezi lidmi překoná každou válku.
Věřím na dobro a zlo proti němu,
když voda uhasí i plamen hněvu.
Věřím na duše, mysl bez těla,
mír a vítr je vše, co bych chtěla.
...
Pod stromem člověk není nikdy zcela sám,
až na ten pocit, že svět je proti vám.
...
Tohle místo je svědkem podivných věcí,
po staletí se tu rodili světci.
Kruté souboje tu lidé vídávají,
to když se láska s nenávistí spojí.
A s klidem anglických venkovanů,
zrozeni bez hysterických sklonů,
místní nechávají břečťan růst
a ten název vždy plynout z úst:
Čtvrt Břečťanová,
zní tiše dvě slova.


Další přijdou brzy...

Čarodějnická sága-proč ne?

28. dubna 2013 v 15:50 | G.W. |  BTW
Kdysi dávno žila byla jedna holčička, která si myslela, že když bude jiná, bude zajímavá. Proto nenáviděla Harryho Pottera(aniž by někdy viděla/četla jediný díl). A ,,moderní" hudbu. A Simpsonovi. A manga. A Pána prstenů. A v neposlední řadě taky blog. Jednoho dne se však rozhodla, že by měla být v obraze, takže když jistá nejmenovaná televize začala vysílat Kámen mudrců, tahleta holčička seděla plna očekávání před televizí a nemohla přestat žasnout. Absolutně tomu propadla. To by sice bylo fajn, splynula přece s davem, ne? Denně si zpívala nejnovější hity, odpoledne trávila společně s ,,kultovní žlutou rodinkou", tvořila své (ne příliš povedené) japonské prvotinky, utratila své drahocenné kapesné za lístek na Hobita(který předčil všechna její očekávání) a každý večer usínala s myšlenkami na to, jak se asi Harrymu, chlapci s jizvou, povede v dalším díle. To všechno by bylo fajn, kdybyste se nepodívali na datum. Ano, máme rok 2013. Už je to dávno, co natočili poslední film. A ještě víc dávno, co vyšla poslední kniha. A zatímco diskutovanost čarodějného světa nezadržitelně klesá, ta holčička pořád sedí tam ve svém skrovném pokojíku a čeká na pokračování.

Možná se ho dočká...

Nebo možná napíše své vlastní...

(...amatérské, ale fantazii se meze nekladou... )

Ať žije HP!

Kam dál