Květen 2013

Vzmuž se, český národe...!

25. května 2013 v 20:05 | G.W. |  Téma týdne
Na téma týdne(TT) zatím moc nepíšu, ale téma Miloš Zeman se (ať už chceme nebo nechceme) týká nás všech. Možná si pamatujete tu euforickou náladu na začátku roku. Většina z nás (aspoň teda podle mých dostupných zdrojů) to docela prožívala. Nosili jsme placky, plakáty a vedli jsme nekonečně dlouhé debaty o svých favoritech a jejich protivnících. Ale v závěru mi jaksi došlo, že český národ je rozpolcený. Na mladé a staré. Na chudé a bohaté. Na vlastence a ,,mezinárodně myslící". A pak to skončilo. Osobně nevím, proč to dopadlo tak jak to dopadlo, protože ten souboj vypadal docela vyrovnaně.
Ale v naší matičce zemi se toho zas tak moc nezměnilo. Zase se o nás v zahraničí nelichotivě mluví. Zase jsme pro smích. Zase jsme nespokojení. Nejsem ten typ člověka, který by zveřejňoval svoje názory, ale na Miloši Zemanovi mi hrozně vadí jeho vztah k reportérům(novinářům). Jsou to přece taky lidi, navíc jen dělají svou práci, která navíc nepatří k těm nejlehčím(i když prezident taky není úplně lehký povolání...). Ale volbu lidí už nejde změnit, takže nám nezbývá než doufat, že... no, zkrátka, že bude všechno dobrý. Vzmuž se, český národe, máš být na co hrdý!

Staré básničky II.

8. května 2013 v 12:23 | G.W. |  BTW
Zdarec! Tady je pokračování mých rýmovaných úletů(protože básně se tomu říkat nedáUsmívající se). Konkrétně tahle vzešla z hluboké deprese. Snad nezklame ani neurazíUsmívající se.


Zachraň nebo zemři

Pořád se snažíš zachránit svět,
činy se slily do ubohých vět.
Svět hrdě chráníš před temnotou,
sama sebe pak před samotou.
Jsi příliš slabá na oboje,
na vítězství jen malá naděje.
Sama se nepostavíš proti nim,
neselžeš, když budeš s Ním.
Všichni ho znají, jen ne ty
a když nastane čas odvety,
bude třeba síly spojit,
vlastní šrámy rychle zhojit.
Každý přinese oběť svou,
i ty, sžíraná samotou.
...
Zachraň nebo zemři, zemři nebo zachraň,
hrdinkou a obětním beránkem se tak staň.
...
Osud je ti předepsán, ikdyž o tom nevíš,
oheň, mír a vítr tě vytáhnou výš.
...
Mezi sebou a lidstvem se nemůžeš rozhodovat,
je vůbec někdo, kdo to zvládne udělat?
Jen vydrž chvíli, stačí dveře otevřít,
pomoc je na cestě, ví jak to rozluštit.
...
Tohle naše čtvrt dlouho nezažila
a když tonoucí se chytá stébla,
my jdeme proti silám temným,
pro mír s tímhle plánem věrným,
nechte nové spory být,
ty staré jdeme vyřešit.
...
A se slavnostní přísahou,
hrdě plujeme oblohou,
mírem a větrem poháněni,
tebou před smrtí ochráněni.

Další brzy...

Staré básničky I.

7. května 2013 v 21:41 | G.W. |  BTW
Zdarec! Dneska jsem se trochu hrabala v minulosti(čili jsem otevřela jeden ze svých beznadějně přeplněných šuplíků) a rozhodla jsem se podělit s vámi o některé z mých básniček, z nichž většina pojednává o fiktivní Břečťanové čtvrti. Psala jsem to minulý rok, v období totálního citového zmatku a melancholických nálad. Snad mi prominete, že jsou vážně jen amatérské a některé věci v tom jsou docela nonsens Usmívající se.




Na louce si vítr se stébly pohrává,
visící prádlo nám z balkonu mává,
vše v jedné větě plazivý břečťan volá,
je někdo na světě naivnější než já?
...
Věřím na cestu časem,
anglickou lady a šálek s čajem,
věřím na lásku, na lásku k člověku,
ta mezi lidmi překoná každou válku.
Věřím na dobro a zlo proti němu,
když voda uhasí i plamen hněvu.
Věřím na duše, mysl bez těla,
mír a vítr je vše, co bych chtěla.
...
Pod stromem člověk není nikdy zcela sám,
až na ten pocit, že svět je proti vám.
...
Tohle místo je svědkem podivných věcí,
po staletí se tu rodili světci.
Kruté souboje tu lidé vídávají,
to když se láska s nenávistí spojí.
A s klidem anglických venkovanů,
zrozeni bez hysterických sklonů,
místní nechávají břečťan růst
a ten název vždy plynout z úst:
Čtvrt Břečťanová,
zní tiše dvě slova.


Další přijdou brzy...