Staré básničky I.

7. května 2013 v 21:41 | G.W. |  BTW
Zdarec! Dneska jsem se trochu hrabala v minulosti(čili jsem otevřela jeden ze svých beznadějně přeplněných šuplíků) a rozhodla jsem se podělit s vámi o některé z mých básniček, z nichž většina pojednává o fiktivní Břečťanové čtvrti. Psala jsem to minulý rok, v období totálního citového zmatku a melancholických nálad. Snad mi prominete, že jsou vážně jen amatérské a některé věci v tom jsou docela nonsens Usmívající se.




Na louce si vítr se stébly pohrává,
visící prádlo nám z balkonu mává,
vše v jedné větě plazivý břečťan volá,
je někdo na světě naivnější než já?
...
Věřím na cestu časem,
anglickou lady a šálek s čajem,
věřím na lásku, na lásku k člověku,
ta mezi lidmi překoná každou válku.
Věřím na dobro a zlo proti němu,
když voda uhasí i plamen hněvu.
Věřím na duše, mysl bez těla,
mír a vítr je vše, co bych chtěla.
...
Pod stromem člověk není nikdy zcela sám,
až na ten pocit, že svět je proti vám.
...
Tohle místo je svědkem podivných věcí,
po staletí se tu rodili světci.
Kruté souboje tu lidé vídávají,
to když se láska s nenávistí spojí.
A s klidem anglických venkovanů,
zrozeni bez hysterických sklonů,
místní nechávají břečťan růst
a ten název vždy plynout z úst:
Čtvrt Břečťanová,
zní tiše dvě slova.


Další přijdou brzy...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Scratilove Scratilove | Web | 7. května 2013 v 22:02 | Reagovat

Máš pěkný články jen toho propříště víc napiš:D

2 bywater bywater | Web | 7. září 2016 v 13:51 | Reagovat

pujcka na ruku v sobotu ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama