Leden 2014

Dobročinnost?

19. ledna 2014 v 20:11 | The girl who comes late |  Pseudo-filozofické kecy
Ahoj, zdravím všechny, kteří zavítali na můj blog :)
Poslední dobou jsem měla takovou trochu filozofickou náladu a tak jsem se rozhodla napsat menší úvahu o pomáhání si mezi lidmi. No, odmalička mě učili, že lidé si mají pomáhat. I svým nepřátelům máme pomáhat. Jsem dojímavý typ, takže mě vždycky dostane, když si lidé, od kterých byste to nečekali, začnou v krizové situaci pomáhat. Například úplně skvělá byla pasáž v knize Můj příběh:Zákopy (napsal Jim Eldridge), kdy vojáci bojují na frontě a zrovna nastane Štědrý den. Přestane se bojovat a ti, co za normálních okolností stojí proti sobě, si posílají dárky jako je alkohol nebo cigarety a pak si zazpívají Tichou noc v němčině i angličtině, každý svým rodným jazykem. Ta kniha vypráví o 1. světové válce a tohle se prý skutečně stalo. (I když... no fajn, druhý den už zase bojovali proti sobě, ale proč si kazit hezkou myšlenku, že.)
Zkrátka, je hrozně hezké, když si lidé pomáhají a i nepřátelé na život a na smrt na chvíli odloží zbraně, takže už dlouho si pohrávám s myšlenkou, že bych v budoucnu dělala něco, čím bych pomáhala lidem. Chápete, cestovat po světě, pomáhat chudým, chránit životní prostředí a takové ty věci. Měla bych aspoň jistotu, že mě ta práce bude naplňovat a připadala bych si užitečná. Nedávno jsem ale zažila něco, co mě donutilo ty mírumilovné plány ještě zvážit.

Vždycky jsem se považovala za hodnou a ochotnou osobu(hlavně proto, že mi ostatní pořád vtloukali do hlavy, že když budu pořád zbytečně přelaskavá jako dosud, někdo toho zneužije, teď ale chápu, že zbytečně přeháněli). Ale díky téhle nové zkušenosti chápu, kdo jsem doopravdy. Zbabělec.

Stála jsem na zastávce autobusu se svojí kamarádkou a protože byla nemocná, chtěla jsem ji trochu rozveselit a dala jsem jí půlku své tatranky (technicky vzato, ona to vlastně žádná tatranka nebyla, nevím přesně jak se to jmenuje, ale vypadá to jako velký oplatek ve tvaru trojúhejníku a uvnitř to má čokoládovou náplň a tím, že v balíčku byly ty trojúhelníky dva,... ono to vlastně ani nehraje roli, zase odbíhám od tématu...). Prostě jsme tam stály a jedly ty oplatky nebo co, když šel zrovna okolo jakýsi muž. Vypadal, že je na tom dost bídně. Měl zarudlé oči a procházel se tam po té zastávce. Mohl to být bezdomovec. Nebo jenom člověk, co se dostal do problémů.

Jak už jsem se zmínila, kámoška byla nemocná a hlas jí přeskakoval do neuvěřitelných výšin. Takže zrovna když šel ten člověk okolo, něco na mě vykvikla, on po ní hodil takovým tím What?! pohledem a já vyprskla smíchy. On se zastavil a soudě podle jeho výrazu, myslel si, že jsem se smála jemu. Podíval se na naše oplatky a řekl něco jako ,,Dobrou chuť."
My jsme na to reagovaly slovy díků. Obrátil se na kámošku:,,Jste nachlazená?" Ona to potvrdila. ,,No jo, já taky." Chvilku tam ještě stál a koukal na ty naše 'oplatky'. Pak šel dál. My jsme pokračovaly v rozhovoru. Po pár minutách chůze po zastávce nás opět oslovil s dotazem, jestli náhodou nemáme dvacet korun. Obě jsme to popřely, přestože v mé peněžence by se jistě nějaká ta dvacka našla. Tak jen pokýval hlavou a šel dál.
Po chvíli mi to začalo vrtat hlavou. ,,Asi jsme mu měly něco dát, co?"poznamenala jsem.
,,Jo, to asi jo."

Doma jsem o tom přemýšlela a došlo mi, že nemusím jet nikam do zahraničí, abych pomáhala lidem. Měla jsem před sebou možnost a promarnila jsem ji. Lidi, co nás potřebují jsou všude.

Na druhou stranu ty peníze (kdyby nakonec nějaké dostal) mohl taky utratit za chlast nebo tak... Ale není to koneckonců jeho věc? Asi se jen snažím zaplašit ten provinilý pocit.

Babička mi pak na základě jiné události řekla toto:,,Vždycky se vyplatí lidem pomoct. Na tom, co udělají s tvým darem, nezáleží. Hlavní je, že ty budeš mít dobrý pocit, protože jsi udělala něco správného. 'Tam nahoře' se to všechno počítá."


Jsem z toho rozpolcená. Co si o tom myslíte vy? Stalo se vám někdy něco podobného? Je lepší přispívat do různých organizací nebo obdarovávat konkrétní lidi? Za každý komentář budu vděčná :)

The girl who comes late

Pro pořádek

17. ledna 2014 v 22:51 | The girl who comes late |  BTW
Takže. Už je to nějaký ten pátek, co jsem zveřejnila poslední článek a myslím, že nastal čas se tomuhle blogu začít trochu víc věnovat. Tenhle blog původně vznikl za účelem zveřejněním jisté povídky. Mám ji v hlavě už víc než rok a pravděpodobně bude velmi dlouhá. Spustu detailů jsem ale ještě nedořešila, takže než ji zveřejním, bude to ještě nějakou chvíli trvat.

Dříve se zde sice objevilo pár článků, ale nejsou nic extra. Ty básničky jsem původně chtěla i vymazat, ale nakonec je tu nechám, aby se alespoň trochu dal sledovat nějaký ten pisatelský vývoj.

Za onen čas, co jsem se tu neukázala, jsem se trochu změnila, takže i články by měly být delší a lepší (snad).

Taky mám nápad na několik povídek (hlavně fanfiction), takže se je pokusím sepsat a zveřejnit. Budu se snažit upravit i design.

Co nejdřív by se tu měla objevit nějaká moje pseudo-filozofická úvaha a také fanfiction na Harryho Pottera a Doctora Who: Princ a Doktor.

Doufám, že si můj blog najde alespoň nějaké čtenáře. Předem děkuju za každý komentář :)

The girl who comes late