Komentáře

1 -M -M | 19. ledna 2014 v 21:31 | Reagovat

Nenosené šaty vždy dávame do tých veľkých kontajnerov, ktoré sú, ževraj, na charitu, no nikdy som z toho nemala nejaký príjemný pocit. Jedného dňa som však išla podchodom, žujem si slaninovo-syrový rožok a druhý mám v sáčku. Na zemi sedel bezdomovec, hral na ústnu harmoniku a očami hypnotizoval ten rohlík. Keď som to zachytila, usmial sa na mňa, no nič nepovedal. Ten druhý rožok v sáčku som mu položila k nohách, úsmev opätovala a popriala mu pekný deň. On, zaskočený, zo seba vykoktal nejaký pozdrav. Áno, dávanie šatov na charitu je pekné, ale to, ako tomu bezdomovcovi zažiarili oči a ako sa s chuťou pustil do toho rohlíka, to malo pre mňa omnoho väčší význam:)
http://dolcemejsy.blogspot.sk/

2 Desire Desire | E-mail | 19. ledna 2014 v 22:09 | Reagovat

Stalo se mi prakticky to samé. Na takové věci se moc nezapomíná... Pak si začnu klást otázky, co kdybych se zachovala jinak? Kdyby mě opustila zbabělost? Kdyby,. Kdyby...
Proč ta provinilost? Není má povinost pomáhat ostatním. Záleží to jen na člověku. A stejně mě provází.
Nespoléhám se na ostatní a na jejich pomoct. Nepomáhám jim tedy kvůli tomu, abych měla jakousi záruku, že příště pomůžou mně. Vlastně já ani pomoc nečekám.
Přesto se snažím ostatním pomáhat. (I když ne vždy úspěšně.)
...Proč?
Odpověď je jednoduchá. Je to vlastně docela sobecké. Ten pocit,když někoho udělám šťastného, nebo mu ulehčím trápení, se ničemu jinému nevyrovná. :3 Prostě... docela sobecké.

3 Egoped Egoped | E-mail | Web | 21. února 2015 v 9:31 | Reagovat

Nebyly to Trojhránky? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.